TOHLE PŘI SPORTU ZBYTEČNĚ NERISKUJ!

Sport, v našem případě cyklistika, není jen o obrovských výkonech, dlouhých hodinách v sedle a zničujících trénincích. Občas je potřeba tělu dopřát trochu regenerace. Dobré jídlo, pití, vitamíny... Ale ne vždy to jde. Zvýšené nároky vytrvalostního sportovce občas není možné pokrýt normálním jídlem. Prostě to nejde "užrat". V takovém případě přichází na řadu doplňky. Ty jsou často dobrým pomocníkem, ale nic není pouze růžové a zalité sluncem. Někteří výrobci nehledí na to, aby neudělali více škody než užitku. Proto si na ně musíme dát pozor! A dnes si ukážeme jak!

1) Složení je základ

Číst složení je základ. Vždycky! Čtěte složení produktu, kde jsou jednotlivé složky uvedeny v postupném pořadí od nejvyššího množství v produktu, po to nejnižší to vždy hodně napoví. Pokud je již mezi prvními složkami něco, co se řadí spíš na úroveň jaderného odpadu, tak víte, že je něco špatně.  Dále jsou zde na rozdíl od popisu a tabulky výživových údajů uvedeny všechny složky. Bohužel často totiž to, že je v produktu něčeho málo, ještě neznamená, že to není škodlivé. Takovou ne úplně vítanou složkou jsou umělá sladidla a barviva.

U těch bych se rád zastavil. Zejména umělá sladidla jsou totiž dost kontroverzní téma. Bohužel je mezi lidmi pořád cukr považován za extrémně škodlivý a proto ho všemožně nahrazují. Typicky právě umělými sladidly, které mají často sladivost násobně vyšší než cukr.

Umělá sladidla známe tato: aspartam, sacharin, sukraloza, acesulfam-k, neotam, cyklamát

Díky receptorům umístěným v chuťových pohárcích na jazyku máme schopnost vnímat sladkou chuť. Když se molekuly jednoduchých sacharidů vážou na tyto receptory, přenášejí informaci do mozku, který rychle zpracuje signál, umožňující nám vnímat tu oblíbenou sladkou chuť v puse. Geneticky jsme naprogramovaní dávat přednost sladkým a slaným potravinám z toho důvodu, že v minulosti slaná a sladká chuť znamenala nutričně bohaté jídlo a naopak kyselá nebo hořká chuť signalizovala shnilou nebo jedovatou potravu. Dnes však těchto našich chuťových preferencí využívají výrobci potravin a většinou ta nejchutnější jídla jsou zároveň i ta nejméně zdravá.

Podobně se molekuly umělých sladidel připojují k těmto receptorům, protože jsou strukturně podobné sacharidům. Tato podobnost umožňuje vnímat chuť sladidel. Na rozdíl od sacharidů jsou však umělá sladidla odlišná a naše tělo je nedokáže rozložit a využít jako zdroj energie. V důsledku toho vnímáme sladkost, ale nemají pro nás energetickou hodnotu.

To zní dobře, že? ALE! Často mohou ve specifických případech znamenat zátěž pro trávení anebo třeba ohrožovat lidi s různými onemocněními (fenylketonutrie, aspartam).

Podle oficiálních institucí a studií se aktuálně umělá sladidla nepovažují za vyloženě škodlivá. Ale jako platí vždycky – dávka dělá jed. Pořád jde o umělou látku, která může třeba rozhodit funkci střevního mikrobiomu a pokud se snažíte žít zdravě, tak prostě není potřeba do sebe cpát další průmyslově zpracované věci.

Dobrou volbou může být třeba druhá stránka - Přírodní sladidla. Tedy taková, která pocházejí z přírodních zdrojů = v přírodě se přirozeně vyskytují. Nejznámější je např. steviolglykosid ze stévie.

Pro potravinářské účely jsou získávány steviol-glykosidy ze sklizených listů stévie složitým fyzikálně-chemickým procesem a na obalech potravin je najdeme pod označením E960.

To samé platí pro umělá barviva - čím méně zbytečných syntetických látek, tím lépe. Nemusí škodit, ale prospěšné také nesou.

2) Cukr není jed

No a co ten cukr? Cukry, zejména glukóza a fruktóza jsou pro sportovce nezbytné. Oblíbený slogan „cukr je jed“ platí samozřejmě pro obézní a pasivní jedince. Tělo má přirozeně ve střevech speciální receptory a to zvláště pro glukózu a zvláště pro fruktózu. To naznačuje, že s ním tělo tak nějak přirozeně počítá. Navíc - zjistilo se, že střevo funguje trochu podobně jako již zmíněný jazyk.

Podle vědců naše střevo ochutnává sladkosti stejným mechanismem, jako to dělá náš jazyk. Střevní chuťové buňky - stejně jako ty na jazyku - regulují hladinu inzulínu a hormonů, které ovlivňují naší chuť k jídlu. Střevo nám zajišťuje vstřebávání cukrů a tento příjem cukrů si do jisté míry samo reguluje - podle toho kolik cukrů v tom co sníme je obsaženo.

Jinak ideální poměr glukózy a fruktózy je obecně ve sportovním nápoji za ideální považován 2:1 a tělo takto dokáže nejlépe vstřebávat energii. Přesně takto to má postaven High5 a všichni seriózní výrobci.

3) Na formě záleží

Na formě opravdu záleží. Nemyslím teď formu závodní, ale formu, ve které suplementy přijímáte. 

Doporučujeme vždy formu kapslí před formou tablet. Důvod je jednoduchý - tableta je sice levnější na výrobu, ale lisuje se obvykle pod vysokým tlakem, za vysokých teplot a obsahuje až 80% lepidel a složek, které zde jsou pouze kvůli usnadnění výrobního procesu apod. Látky v tabletě rozdělujeme na aktivní a neaktivní, kterých zde bohužel můžeme najít až vyšší desítky procent. Ty mohou zahrnovat:

1. Plnidla - Látky jako mikrokrystalická celulóza nebo laktoza, které dodávají objem tabletě.
2. Rozpadová činidla - Pomáhají tabletě se rozpadat po požití, například škrob.
3. Přísady proti slepování - Zabraňují slepení práškových částic během výroby.
4. Zvlhčovadla - Podporují rozpad tablet v ústech nebo ve střevech.
5. Barviva a ochucovadla - Zlepšují vzhled a chuť tablet.

Studie ukazují, že velké množství neaktivních látek může znamenat problém.

Procento neúčinných látek v tabletách se může lišit v závislosti na konkrétním léku. Podle studie MIT a Brigham and Women's Hospital obsahují tablety nebo tobolky v průměru 8,8 neúčinných složek. Toto číslo však může být vyšší, přičemž některé léky jich obsahují až 30! Tyto neaktivní složky jsou často na obalech léků uvedeny jako "neaktivní", ale přesto mohou u pacientů vyvolat nežádoucí účinky. Ve skutečnosti 92,8 % všech perorálních léků obsahuje alespoň jeden potenciální alergen Je důležité si uvědomit, že neaktivní složky nejsou vždy neškodné a u některých jedinců mohou vyvolat nežádoucí reakce.

Kapsle na rozdíl od tablety obsahuje volně ložený prášek s minimalizovaným, nebo nulovým obsahem balastních látek a lepidel. Takže pokud Vám jde také o kvalitu a čistotu, jsou kapsle jednoznačným vítězem před tabletami.