ROZHOVOR - Adéla Holubová po SP v Araxá: Jede se strašně rychle a pořád se skáče!

No, tak samozřejmě je to skok, protože tam závodím s holkama, který jsou o level jinde. Jedou se prostě větší bomby než v těch třiadvacítkách. Takže je potřeba se na to trošku adaptovat a i tomu trošku přizpůsobit trénink, trénovat víc intenzivně. Plus tahle trať je taková specifická, že je strašně rychlá. Je tam rychlej povrch a žádnej dlouhej kopec, takže se jedou strašný bomby. Ty nejrychlejší měly jedno kolo za deset minut, což je na XCčko docela rychlý, plus je tady strašně moc skoků, takže se jede strašně rychle a ještě se furt skáče. Je to taková specifická trať a je to prostě rychlejší, už je to velký závodění, žádný třiadvacítky, prostě elita. Jinak pro mě bylo XCO rozhodně těžší, protože se mi nejelo dobře, byla jsem úplně bez síly, bez energie, každopádně i short track byl těžkej. Nepřišlo mi, že v tom cross-country by se jelo nějak pomalejší tempo než v tom short tracku, protože když jsem tam byla to jedno kolo s nima, když jsem se snažila udržet, tak jsem měla pocit, že jedu stejný bomby jako při tom short tracku. Takže se jede prostě šrot.

Ta trať je hodně rychlá, jak jsem říkala. Je technická, ale je to taková jinačí technika než na ostatních svěťácích, rychlá technika. Tím, že to je rychlá trať, tak je rychlá i technika. Normálně jsou na svěťácích hodně kořeny, kameny a takovýhle věci, ale tady se v podstatě furt jenom skáče. Kdybych to spočítala, tak těch skoků tam je třeba dvacet za jedno kolo, což mi přijde jako docela extrém. A taky dvojáky a tohle všechno. Takže je to hlavně o hlavě. Je to prostě o tom to tam poslat a nebát se toho. Není to nějak jako brutálně technicky těžká trať, ale je to prostě takový jinačí jak se u toho skáče. Jak jsem na tom cross-country neměla sílu a energii, tak jsem ty skoky ani neskákala, protože se na to musí člověk trochu rozjet, aby měl rychlost. Takže jsem to jenom tak prohoupávala nebo jsem je objela protože se tam nechci zabít. Ta trať je taková, že je potřeba mít sílu i na cestu z kopce. Je to takový náročný to odhadnout, aby něco zbylo na cestu nahoru, ale i dolů. Řekla bych, že těma skokama je to prostě taková trochu atypická trať.

Nevěděla jsem moc co čekat, třeba jako co se týče umístění, prostě jsem si říkala že pojedu a uvidíme. Každopádně je to prostě jinej level. Budeme tomu muset přizpůsobit ten trénink. Celkově je dost toho, co se učit a na čem pracovat. Je to takový, že už se na to musí člověk víc soustředit než v těch třiadvacítkách. Tam jsem prostě odstartovala, řekla si že pojedu rychle a nějak to dopadne, a bylo to dobrý. Tady je to ovšem už jiný, člověk se na to musí víc soustředit.

No, zimní příprava proběhla podle plánu. Já teda nemám začátky sezóny úplně dobrý, protože mi chvíli trvá než se rozjedu, jelikož jsem takovej pomalejší typ. V Řecku bylo hodně znát, že to jsou první závody sezóny. Chtěla jsem jet rychleji, ale to tělo mě tam úplně nepustilo. Mohla bych tam na tý trati kroužit třeba ještě hodinu tím stejným tempem, ale nemohla jsem jet rychleji. V té Itálii už to bylo o dost lepší. Pršelo tam a bylo tam bahno, takže to bylo takový specifický. Už jsem se ale cítila tak jako ve svý kůži, že už se to pomaličku rozjíždí, takže to bylo celkem fajn. 

Tak hlavně bych se chtěla nějak chytit na svěťáku, abych byla schopná s těma holkama nějak závodit. Konkrétní umístění nevím, říkala jsem si, že kdyby vyšla dvacítka, tak by to bylo super, ale je to tam prostě nabouchaný. Hlavně se tam prostě chytit a zapracovat se do tý intenzity, která se tam jezdí, protože je to hodně přísný. A jak jsem i včera poznala, tak jedno kolo tam vydržím, ale vydržet v tomhle tempu sedm kol, to je trošku jiná. A v rámci Česka bych chtěla vyhrát mistrák a pohybovat se na prvních místech.