První závod Kola pro život je za námi! Jaký byl?

Otvírák seriálu Kolo pro život se jako každý rok odehrál v Berouně. Krásné prostředí středních čech a památek jako je Karlštejn, Koněprusy nebo Svatý Jan pod Skalou. K dispozici byla, jak už je zvykem, pestrá paleta tras a počasí rozhodně spíše přálo než nepřálo. Samotné trasy mají charakter dlouhých strmých stoupání a zábavných sjezdů. Jejich součástí je nespočet úchvatných výhledů na Křivoklátskou krajinu. To vše se společně s výbornou organizací, díky které zde byl bohatý doprovodný program i pro rodinné příslušníky závodníků, postaralo o skvělý závod.

Trasy byly celkem 4 a to pod jmenovým označením B, C, D a TRIP. Nejdelší z nich - B měří celých 51,5 km a cestou překonali závodníci přibližně 1 262 výškových metrů. Její profil je opravdová pila. Hned po startu to závodníci poznali. Po úvodním stoupání k osadě Drábov a následném sjezdu kolem vrchu ostrý a chatařské kolonie se závodníci zakousli do výšlapu na nejvyšší bod trasy - kopec s krásnou kamennou rozhlednou Děd. Po něm následoval sjezd a druhý průjezd osadou Drábov. Za ní přišla relativně rovinatá pasáž po zdejších "hřebenech", sjezd údolím, výjezd okolo protiletadlové raketové základny, dlouhý sjezd kolem okraje zdejšího lesa, návrat kolem obce Líska, údolím podél potoka na Otročiněvěs, okolo vrchu Na Dubině. To vše následovalo před výjezdem ke keltskému oppidu Stradonice, za kterým už závodníky čekal jen neúprosný souboj proti větru podél řeky Berounky až do cíle.

Trasa C byla zkrácena oproti B na 33 km a 733 výškových metrů. Vynechán byl úsek o obce Otročiněves. Místo toho se od raketové základny jelo rovnou na keltskému oppidum. 

Trasa D, jiným slovem family jízda, čítala kilometrů 20 a výškových metrů 320. Vynechán zde byl i kopec Děd. Dlouhým sjezdem se dojelo až na úpatí zmiňovaného oppida a závěr byl stejný jako pro všechny trasy. 

Poslední trasou byla ta s názvem TRIP. Jednalo se v podstatě o trasu B zkrácenou o nejtěžší technické úseky. Vhodná byla tak i pro gravelisty. Zejména však byla určena pro ty, kteří nejeli na výsledek, ale i tak si chtěli užít atmosféru místních závodů.

Absolutními vítězi na nejdelší trase se stali Martin Stošek, následovaný Filipem Rydvalem a Markem Rauchfussem a Karla Löffelmann Štěpánová, se kterou byly na stupních vítězů Aneta Hovorková a Lenka Fridrichová. Kompletní výsledky naleznete ZDE.

Díky známosti jsme byli schopni zprostředkovat rozhovor přímo s jedním ze závodníků. Je jím David Dvořák jezdící za Mondraker Racing Team. Pravidelně dojíždí na nejlepších pozicích a bednách. Tento závod se mu však zrovna moc nevydařil. I tak byl ale na 10. místě v kategorii muži 30-39 let. Co k závodu a organizaci řekl?

"No, kde bych začal, začneme od startu. Startovalo se na náměstí a jelo se dlouhým stoupáním po asfaltu, vlastně takovej zaváděcí kopec, kterej měl zhruba 300 vejškovejch metrů. Takže hned od začátku se jela hrozná palba až nahoru a pak se sjelo singlem a lesní cestou dolů. Spadlo se v podstatě do nuly a vyjíždělo se znova do 450 metrů, nebo tak nějak. Ten už se jel po singlu nahoru, takže se nedalo předjíždět. V prvním kopci odjela skupina profíků, na čele se Stoškem, s Rydvalem a s Rauchfussem. My jsme tam dělali druhou skupinku a dojížděli jsme odpadlíky po cestě. Spousta lidí zase odpadlo z naší skupinky. Ten druhej kopec byl úplně nekonečnej. Jelo se hodně dlouho a byly tam prudký pasáže, prudký výjezdy. Komu neseklo v prvním kopci, tak v druhým zaručeně jo 😄. Prvních 40 minut jsem jel totálně za limitem. Jelo se ale dobře, asi prvních 20 kilců. První hodinu jsem tahal celou skupinku. Na dvacátým kilometru, když mě vystřídal Zeithammer, tak projel odbočku rovně. Špatně jsme odbočili a získali ztrátu asi 6 minut. To bylo dost na nic. Byla to docela i chyba ve značení, která z nějakýho důvodu vznikla. Byla tam totiž šipka rovně. Potom jsem přepálil jednu točku a ve vyšší trávě tam byl volnej makadam, nebyl přes tu zelenou trávu vidět. Uchcalo mi to a šel jsem na držku. Otočily se mi řídítka, celej jsem se sedřel a ještě se mi zacuchal řetěz. Chtěl jsem hupnout na kolo, ale nejdřív jsem rovnal řídítka a pak ještě nahazoval řetěz. Chtěl jsem to hodit do škarpy. Nakonec jsem jel, chvíli jsem to rozdejchal po psychický stránce a po cestě jsem stahoval nějaký borce. Pořád jsem byl takovej demotivovanej. Na dlouhý rovince jsem se ohlídl, viděl jsem balík, ale řekl jsem si že ne, že mě nikdo předjíždět nebude a dojel jsem to nějak až do cíle. Počasí bylo naprosto skvělý. Loni býval start až v jedenáct, ale letos byl už v deset. Ráno bylo ještě trochu chladnějc, ale už svítilo sluníčko a bylo moc hezky. Na trati pak bylo jak v létě. Trať byla pěkná, hodně kopcovitá. První tři kopce byly fakt velký a pak už to byly takový rychlý strky. Bylo jich tam ale hodně. Sice tam bylo 1200 metrů, ale všechny se nastoupaly na nějakejch 40 kilometrech, ani ne. Zbytek se dojížděl podél Berounky. Většina trati byla v lese, byly tam hezký výjezdy po singlech a takový lesní cesty. Dolů se pak valilo po širokejch šotolinách. Bylo to docela rychlý a nebezpečný, jelikož to na tom štěrku celkem klouzalo. Jinak byla trať čistá a krásně se to dalo jet. Areál byl moc pěknej, klasicky bylo suprový zázemí. Velký parkoviště tam bylo. Co se týče teplýho jídla, byl výběr z několika jídel. Klasicky tam byly sprchy s teplou vodou, myčky na kola, několik wapek a hezké mycí boxy, absolutně bezproblémové mytí. Co mě letos překvapilo, každému ke startovnému dali malou degustační lahvičku vína a cyklistický ponožky od Lawi. Spoustu lidí to potěšilo."

Informace o KPŽ ZDE.