Zdeňkova vášeň pro cyklistiku začala již od útlého dětství, kdy závodil na bikrosovém kole, na kterém se dokonce stal mistrem světa v jedné z mládežnických kategorií. Poté přesedlal na cyklokrosové kolo, a když v cyklokrosu vyhrál, co se dalo, tak přešel na kolo silniční. Dnes na cyklokrosovém mistrovství světa v Táboře se tato kapitola Zdeňkova života uzavře, proto si pojďme připomenout nejvýznamnější momenty jeho profesionální kariéry.

Úspěchy v terénu

Jak jsem již na začátku načrtl, Štybar započal své dobrodružství v profesionální cyklistice na cyklokrosovém kole. Zářil už v kategorii U23, ve které dokázal získat i duhový dres. Ihned po přechodu do kategorie elite začal prokazovat svou kvalitu mezi světovou špičkou a na domácí scéně dokázal vyhrát hned několik mistrovských titulů. Na domácí mistrovství světa v roce 2010 přijel Štybar s obrovskou motivací, jelikož v předchozích dvou letech mu duhový dres těsně unikl. Za domácí podpory si Zdeněk dojel pro svůj první titul mistra světa v cyklokrosu. Dres dokázal obhájit o rok později v Německu před legendárním Svenem Nysem. Svůj třetí zářez na mistrovství světa přidal v roce 2014 v nizozemském Hoogerheide. V té době se Štybar soustředil hlavně na silniční cyklistiku, proto poté žádný další titul nepřidal.

Štybar slavící obhajobu duhového dresu

První silniční úspěchy

Po úspěšné obhajobě titulu v cyklokrosu se Štybar začal soustředit výhradně na silniční cyklistiku. První sezóna na silnici nebyla rozhodně špatná, ale zlom přišel v sezóně následující. V roce 2013 totiž dokázal ovládnout celkové pořadí na etapovém závodě Eneco Tour a dokázal zvítězit v etapě na španělské Vueltě. Zdeněk je ale profilově závodníkem specializujícím se na jednodenní závody, což ukázal na závodě Paříž-Roubaix, kde v z boje o vítězství ho vyřadila kolize s nedbalým divákem, i přes to nakonec závod dokončil na výborném 6. místě. 

Životní sezóna

Rok 2015 byl pravděpodobně nejlepší v jeho kariéře. Na začátku roku si dojel na toskánských prašných cestách pro vítězství na závodě Strade Bianche. Tehdy v závěrečném stoupání po dlažebních kostkách do centra města Sieny udolal Belgičana Avermata a Španěla Valverdeho. Následně při svém debutu na věhlasné Tour de France dokázal v 6. etapě do Le Havru zaskočit všechny favority. Po útoku na posledním kilometru si dojel pro vítězství v etapě a zajistil tím pro Českou republiku vítězství na Grand Boucle po dlouhých 14 letech.

Prokleté monumenty

V dalších letech byla kladena na Štybara veliká očekávání a spekulovalo se, zda je schopen vyhrát některý ze čtyř monumentů. To se bohužel nikdy nestalo, nejblíže tomu byl na Paris-Roubaix, kde dvakrát dojel na 2. místě. Také na ostatních monumentech si připsal mnoho výsledků v TOP10, ale nikdy neměl patřičnou dávku štěstí nebo musel pracovat ve prospěch svých týmových kolegů. Skoro celou svou silniční kariéru, prožil ve stáji Patricka Lefevera, která vyhrávala jeden závod za druhým, ale Zdeněk často jezdil víc pro tým, než sám za sebe.

I tak prožil Štybar báječnou kariéru. Dokázal 7x získat dres národního šampiona v cyklokrosu a 2x opanoval národní silniční šampionát. Stal se 3x mistrem světa v cyklokrosu, čímž se stal jednou z ikon tohoto sportu. Na silnici kromě již zmíněných výsledků dokázal Zdeněk vyhrát závody jako 3E, Omloop Het Nieuwsblad nebo etapu na Tirreno–Adriatico. Zdeněk Štybar se tak nesmazatelně zapsal do historie cyklistiky a myslím, že stojí za to ho podpořit při jeho zřejmě posledním závodě kariéry na cyklokrosovém mistrovství světa v Táboře, který se bude konat v neděli 4.2.2024 ve 14:30.

Štyby, děkujeme mnohokrát za všechny nezapomenutelné momenty a přejeme hodně štěstí do další životní etapy!