Cycling University: svaz mě konečně překvapil. A to příjemně, ale je na čem pracovat.

Dne 8. října se v Praze na Strahovském stadionu uskutečnil další díl Cycling University pod hlavičkou Českého svazu cyklistiky. Tenhle projekt běží už řadu let a já jsem byl u jeho úplných začátků. Jenže poslední ročníky jsem vynechával. Upřímně – když se v programu objevila témata typu „jak se mám po kariéře“ od Kateřiny Neumanové nebo Jaroslava Kulhavého, pro mě jako studenta licence A to nebylo nic, co by mě profesně posunulo.

Na letošní ročník jsem ale přece jen dorazil. Chtěl jsem vidět, kam se svaz pod novým vedením posouvá, jaké má plány a zda se konečně začíná dělat něco pro reálný rozvoj trenérů, ne jen rozdávání diplomů.

Úvod: prezident, Rwanda a mediální vůz

Nový prezident Českého svazu cyklistiky nás přivítal a shrnul dění z nedávno skončeného mistrovství světa v silniční cyklistice ve Rwandě, kde proběhla i schůze předsedů svazů pod hlavičkou UCI.
Z českého pohledu určitě stojí za zmínku, že Kateřina Nash byla znovuzvolena do své pozice ve vedení UCI a bude působit v roli viceprezidentky UCI – malý, ale velice důležitý krok pro českou cyklistiku na mezinárodní scéně.

Prezident pak představil i menší, ale velmi zajímavý projekt: mobilní mediální vůz pro streamování závodů a akcí. Pořídil ho svaz primárně pro BMX a bikros, ale bude k dispozici i pro ostatní cyklistické podniky pod ČSC.

A teď pozor – svaz shání brigádníky, kteří by se starali o obsluhu streamu. Takže jestli vás baví YouTube, technika a cyklistika, ozvěte se sekretariátu.

V ekonomické části padlo pár čísel a jedna zajímavost: cyklistika je podle průzkumů třetí nejoblíbenější sport v Česku. Jenže paradoxně – velké akce jako LaEtape nebo RoadStage, které zná veřejnost, nejsou pod hlavičkou svazu. I to je realita, která ukazuje, že popularita cyklistiky stojí hlavně na soukromých aktivitách, ne na systému ČSC.

A když už jsme u systému – svaz chystá stěhování na rychlejší servery. Administrativní portál klubů by měl konečně začít fungovat plynuleji. Upřímně? Dostat se teď do administrace klubu je za trest. Takže palec nahoru.

Nový vzdělávací systém trenérů: krok správným směrem, ale ne bez chyb

Pak přišla část, kvůli které jsem dorazil – představení nového vzdělávacího systému ČSC.
Abych byl férový – za mě ano i ne. Něco dává smysl, něco moc ne.

Vznikne nový stupeň pro rodiče a doprovod, taková „čtvrtá třída“. Online kurz, který by měl rodičům vysvětlit základy tréninku, vývoje dítěte i fungování svazu. A to je podle mě výborný krok – rodiče jsou základní stavební kámen cyklistiky. Bez nich nebude nových cyklistů, a bez nových cyklistů to celé můžeme zabalit.

Třetí třída by se měla konečně zaměřit na opravdové základy. Dosavadní systém to sice měl dělat taky, ale realita byla často úplně jiná. Teď by měl obsah tvořit tým trenérů z řad reprezentace, což zní konečně konkrétně a odborně.

Druhá třída zůstane ve spolupráci s Univerzitou tělovýchovy (v Praze, Brně a nově snad i v Olomouci) s výukou v rozsahu 150 hodin. Novinkou je rozdělení na obecnou a odbornou část podle disciplíny – to vítám.

Účastník by po dokončení měl být schopný sestavit kvalitní trénink v konkrétní disciplíně. Realita je ale jinde – zatím jsme rádi, když absolvent ví, co je tréninková jednotka a jaký je rozdíl mezi mikro a makrocyklem. O sezonním plánu zatím většina jen slyšela.

První třída, tedy nejvyšší úroveň, mě trochu zklamala. Odbornost se sice rozšíří i na jiné disciplíny (silničář se naučí něco o kolové a dráhař o cyklokrosu, což je nekoncepční řešení), ale systémově se zatím nikam neposouváme. Doufám, že vznikne kulatý stůl pro trenéry stejného vzdělání a zaměření, mezi stupni vzdělávání a kde se bude diskutovat o zlepšení systému odshora dolů.

Zkrátka – pokud se chcete opravdu vzdělávat, běžte za lidmi, kteří to dělají naplno, z vlastní iniciativity.

V Česku začněte třeba u Marka Mixy – člověka, který má přehled, znalosti i praxi. A pokud vás to baví vážně, v zahraničí najdete kurzy, které vám otevřou oči.

Co dál?

Zbytek přednášek je na pokračování.
O tom zase příště.

Váš Kuba Plešoun / Cycli.cz

autor článku: Jakub Jílek